Eugen Wiškovský (zdroj: fdb.cz)

Eugen Wiškovský (zdroj: fdb.cz)

Eugen Wiškovský

1888 (Dvůr Králové) - 1964 (Praha)

Narodil se ve Dvoře Králové nad Labem, zde maturoval na gymnáziu. Ve svých 14-ti letech dostal od otce první fotoaparát.

 

Studoval francouzštinu, němčinu a psychologii na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy Univerzity, jeden semestr strávil na studijním pobytu v Ženevě. Zabýval se mimo jiné psychonalýzou a překládal také díla jejího zakladatele Sigmunda Freuda. Následně vyučoval na reálce na Žižkově, na Praze 2 a státním reálném gymnáziu v Kolíně. Jedním z jeho žáků byl Jaromír Funke, s kterým později přínosně spolupracoval.

 

Od roku 1914 bojoval za Rakousko-Uhersko v 1. světové válce na ruské a italské frontě. Po zraněních byl za pár let převelen do České Lípy. Oženil se s Annou Streitovou a měli spolu dcery Evu a Hanu.

 

V roce ´28 vytvořil jedny z prvních uměleckých snímků - experimentální portréty. Zaměřuje se na tvarově pozoruhodné objekty a detaily, vznikají snímky Límce, Vejce, Cívky, Izolace, Šrouby, Roury, aj. S J. Funkem pořizují snímky funkcionalistických staveb, především elektrárny ESSO v Kolíně architekta Jaroslava Fragnera. V časopise Foto publikuje pojednání O obrazové fotografii a účastní se expozice Nová fotografie v Aventinské mansardě, kde se roku 1930 představuje pražská avangarda. Dále vystavuje v paláci Metro na Výstavě sociální fotografie organizované skupinou Levá fronta v čele s Lubomírem Linhartem. Účastní se expozice Mezinárodní výstava fotografie v Mánesu, dále také v Kolíně v Klubu fotografů amatérů. Z Kolína se tou dobou přestěhoval do Prahy, zde vyučoval na reálce v Ječné ulici.

 

Od roku ´37 začal fotografovat krajinné motivy a spřátelil se s Josefem Ehmem. Spolu s ním a J. Funkem spoluzaložil časopis Fotografický obzor. Zde vycházely Wiškovského pozoruhodné statě, v kterých na teorii fotografie aplikuje tzv. gestaltismus (tvarovou psychologii).

 

Roku ´45 fotografuje stavbu barikád při povstání pražského lidu proti okupaci. Po nastolení komunismu v roce ´48 se stahuje z veřejného života, odchází do důchodu. V soukromí pracuje na cyklu Ze starého židovského hřbitova a vytváří řadu fotografií zaměřených na tvar a detail. Zájem o jeho dílo později probudil Jiří Jeníšek v periodiku České fotografie.

 

Historička umění Anna Fárová vydala v nakladatelství Orbis dvanáct autorových pohlednic a zpracovala monografii, která vyšla až po smrti Eugena Wiškovského.

Zdroj:

Vladimír Birgus: Eugen Wiškovský, Torst, Praha, 2005

SAATCHI 2
SERPENTINE fountain
SAATCHI
SAATCHI
© Provozovatel: Internet Art, s.r.o., Grafický návrh Dominik Hejbal, technické zpracování AG25, s.r.o., 2014
TATE MODERN
science museum